Upravit stránku

pondělí, 31. listopadu 2020

Po pár dnech v nemocnici konečně doma. To mám z toho, že jsem doteď nebyl schopnej zaměstnat žádnou výpomoc. Přitom práce mám až nad hlavu a zároveň by nebylo špatný vědět, že kdybych se pod tím autem náhodou zaseknul, někdo mi přispěchá na pomoc. Tentokrát jsem málem nezůstal pod podvozkem, ale pod kapotou. Ta mi totiž plnou parou dopadla přímo na hlavu.

Po výkřiku jak z hororu a sérii nadávek jsem zjistil, že se mi motá hlava a je mi vlastně dost nanic. Popadnul jsem telefon a pro jistotu zavolal záchranku. Vyklubalo se z toho pár stehů a lehký otřes mozku. „Třeba se mi v tý hlavě konečně rozsvítí,“ vítal jsem přijíždějící záchranáře. Udržet si dobrou náladu za všech okolností je prostě základ. 

Co o mě... hlavně se postarejte o psa!

Věděl jsem navíc, že o mě bude dobře postaráno. To samý se nedalo říct o mým čtyřnohým kamarádovi, kterej na mě čekal doma. Po příjezdu do nemocnice jsem proto ještě rychle zavolal bráchovi a poprosil ho, jestli by si Maxe nevzal k sobě. Vysmál jsem se mu, když mi řekl, že k nový sedačce se pomalu nemůže přiblížit ani on, natož pes. Zůstane s ním proto prý aspoň první noc u mě a pak se uvidí. 

Blížila se osmá večerní. Hodina, během který normálně teprve ožívám. Teď jsem ale cítil, jak mi víčka pomalu těžknou. Léky proti bolesti dělaly svoje. Přitáhl jsem si peřinu k bradě a zavřel oči. Cink cink!

Zdi tmavého nemocničního pokoje osvětlil displej mého telefonu. Zpráva od bráchy. Po informaci, že Max je nejhodnější pes na světe, následoval dotaz, jestli si může jít napustit vanu. Brácha, nebo pes?
Promnul jsem si oči a textovku jsem si přečetl ještě jednou. Asi bych se měl vážně zkusit trochu prospat. Odepsal jsem, že je to jasná věc, a ve vteřině usnul. 

Rodina se nezapře

Ráno mě v nemocnici čekala návštěva. Bráchanec s pusou od ucha k uchu a se zřejmě doživotní zásobou tvarohovejch koláčů, mňam! Prej mě musí zkontrolovat a zároveň i poděkovat. Lišácky se usmívá a sahá po telefonu.

Natahuje ruku a strká mi telefon přímo k nosu. Snažím se zaostřit na lehce rozmazanou fotku, na který pomalu rozeznávám vanu plnou pěny, talíř s večeří a hlavu Maxe s vyplazeným jazykem. 

Takhle jsem si už dlouho neodpočinul, kamaráde,“ směje se a přitahuje ruku s telefonem zpátky k sobě. „Další dokumentaci bohužel nemám, Max dostal hlad, a tak nějak se k mé večerní koupeli přidal.“

Dnešní den v kostce

✎ NEJVĚTŠÍ VÝZVA... přežít den na nemocniční stravě!!!

✎ JSEM VDĚČNÝ ZA... bráchu. Měl bych mu to říkat častěji..

✎ ZAUJALO MĚ... že vlastní krev člověk prostě nezapře. Chlap jak hora, ale bublinková koupel je bublinková koupel!

✎ MÉMU BUDOUCÍMU JÁ VZKAZUJI... aby konečně naverbovalo nějakou výpomoc do dílny.

Rád jsem pomohl!

Zíral jsem na něj nehnutě několik vteřin, než jsme oba propukli v nezastavitelnej smích. Prej se ale nemusím ničeho bát. Byt zanechal v lepším stavu, než ho našel. A jakmile přijde na řadu renovace koupelny, vanová zástěna je nutnost. Jen díky ní se koupelna po Maxově kaskadérském kousku neproměnila v Benátky. Tak aspoň v něčem bylo to moje zranění užitečný. Není zač, brácho!

Ať vám koupelna dobře slouží!

Zařiďte si to v ní tak, abyste si během večerní relaxace skutečně odpočinuli. Slyšeli jste už například o odkládacím stolku do vany?
 

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti