Že je tak velká koupelna pro jednoho člověka úplně zbytečná? A že by se mi tam místo toho sprcháče vešla celá vana? Na podobné otázky vždycky odpovídám: "Ano, asi máte pravdu." Osobní kouzlo a výřečnost obchodníka v sobě nezapřu. Věřte, že bych byl schopný jim nakonec celou koupelnu prodat. Klidně se dvěma sprchovými kouty. Vsadíme se?
"Se slovy, že to přece nemůže být tak těžký, opírám tablet o dávkovač mýdla a znovu kliknu na tlačítko Přehrát. Na ten tutoriál Jak na styling vlasů á la David Beckham koukám už podesátý. V zrcadle ale Beckhama pořád nevidím. Místo něj na mě kouká trochu zmatený mladý muž s rozcuchanými vlasy a pětidenním strništěm. No, mladý muž… To si docela fandím. Teď si připadám zase jako malý kluk, který tajně zkouší tátovu pěnu na holení.
Gel na vlasy bych totiž u nás doma tenkrát nenašel. Táta dělal ve velký fabrice, tam by se mu za nagelovaný vlasy vysmáli. Vyrůstal jsem jen s ním a s bráchou. Otázky života a smrti týkající se toho, jestli nosit tričko zastrčené v kalhotách a jestli si vlasy nechat rozcuchané, nebo je uhladit dozadu, jsme řešili jen s kamarády. Doma jsme potom všechny tipy podrobili přísnému testování. Místo gelu jsme si do vlasů vždycky naplácali spoustu pěny na holení a předháněli se v tom, kdo si na hlavě vytvoří šílenější účes. Rád na tyhle časy vzpomínám. A to i přes to, že každý jeden výjev končí pořádným výpraskem."
"Vypínám tablet a pokládám ho na koš se špinavým prádlem, které už pár dnů úspěšně ignoruju. Přesouvám se před sprchový kout, v jehož odraze se vidím v celé své kráse. Beru si do ruky pěnu na holení a pousměju se. Pořádně s ní zaklepu, jako kdybych se chystal naservírovat sklenku Martini samotnému Bondovi, a pak už jen stlačím uzávěr a čekám, až se mi na dlani vytvoří dostatečně velká koule bílé pěny.
Dlaň si připlácnu k obličeji a pěnu vtírám do vlasů, vousů a zřejmě i do očí, au! Pokouším se o motorkářský číro, utažený drdol, a nakonec vyprsknu smíchy v momentu, kdy se mi podaří vytvořit úhlednou pěšinku přesně uprostřed hlavy.
Naposledy zkouším prameny vlasů přemluvit k tomu, aby na mé hlavě vytvořily něco, co bude působit aspoň trochu reprezentativně. Ale vypadá to, že se zmůžu jen na patku. Když už to chci vzdát, vejde do dveří Linda. Lehce svraští obočí, ale nezastavuje se. Prstem nabere trochu pěny z mých vlasů a mázne mi pod nos knírek. Z Beckhama válečným zločincem. Zajímavý vývoj událostí a taky známka toho, že když potkáte svou spřízněnou duši, není na co čekat. S Lindou se znám jen pár týdnů, ale už teď vím, že tenhle živel chci mít vedle sebe po celý svůj život."
