Je pravda, že to někdy nejen v naší koupelně vypadá jako po výbuchu. A proto uznávám, že bychom se možná měli chovat trochu rozumněji a zodpovědněji. Jít příkladem našemu malému Vojtíškovi. Ačkoli... nebrat život moc vážně, umět se zasmát a podpořit - to je přece docela dobrý příklad, nebo ne?
"Zákaz přísunu dalších sladkostí po tradiční večerní sekvenci několika animáků se sice neobešel bez lehkého protestu, ale mám tušení, že následujícím programem si reputaci vylepším. Vojtíškovi jsou sice jen čtyři roky, ale už teď má jasný názor na to, co chce a co rozhodně nechce. Koupání bohužel patří na ten druhý seznam. Zvlášť, když nejde o skutečnou koupel, ale spíš o rychlou sprchu. Do naší malé panelákové koupelny bychom vanu prostě nevměstnali. Nebo možná ano, ale musela by v podstatě vyplňovat celý prostor místnosti. Což by se Vojtíškovi určitě líbilo, to zase ano.
Pro dnešek jsem ale připravila něco speciálního. Beru rozmrzelého Vojtíška do náručí a sleduju, jak se jeho výraz ve vteřině mění, když mu řeknu, že na něj čeká překvapení. Mrknu u toho i na manžela, protože mám tušení, že tohle si nebude chtít nechat ujít. Ty vodní pistolky mě stály jen pár korun. Pohled, který se mi teď naskýtá, bych ale ocenila na miliardu. Nevím, který z mých dvou chlapců se na ně těší víc."
"Vojtíšek se vrhá po modré variantě a utíká se schovat za koš s prádlem, Vašek bere do jedné ruky pistolku a do druhé moje kosmetické zrcátko jako štít. Já sahám po zelené a běžím směr sprchový kout. Zatahuji za sebou posuvné dveře a nechávám v nich jen malou škvírku, kterou mohu bezpečně útočit na své dva nepřátele. Jsem na sebe pyšná, vybrala jsem si strategickou pozici pro obranu, útok i doplňování střeliva. Mým protivníkům to brzy dojde a podnikají společné tažení na mou – do té doby nedobytnou – pevnost. Přivítám je proudem studené vody a vychutnávám si zasloužený pocit triumfálního vítězství.
Důkaz, že i bez vany a na pár metrech čtverečných se dá vyblbnout. Jen to chce vhodné podmínky, které odolají všem ztřeštěným nápadům naší rodiny.
